Klimatická politika už dávno není jen doménou vlád a mezinárodních institucí. Do veřejné debaty stále více vstupují influenceři a influencerky, kteří oslovují miliony sledujících a dokážou mladou generaci nejen informovat, ale i přimět k akci – často efektivněji než politici. Jak tito aktivisté a aktivistky vnímají svou roli v klimatické debatě? Jak se brání greenwashingu? A jak sociální sítě ovlivňují, co se k lidem dostane? Na tyto otázky jsme se zeptaly tří českých influencerů, kteří se věnují ekologii a udržitelnosti.
Zapojení influencerů do klimatické diplomacie
Role influencerů v klimatické diplomacii slouží především k mobilizaci mladé generace a šíření informací o klimatických opatřeních. Prostřednictvím sociálních sítí mohou oslovovat široké publikum, čímž přispívají k udržení veřejné debaty o klimatických otázkách a pomáhají zabránit depolitizaci tohoto tématu.
„Influenceři jsou v dnešní době důležitým médiem pro získávání informací u mladých lidí. Proto jsme se rozhodli kromě pořádání tiskových konferencí a aktivní komunikace na sociálních sítích oslovit pro spolupráci a komunikaci témat také je. Výběr konkrétních influencerů vždy záleží na tom, zda komunikují nějaká témata spojená s životním prostředím nebo přírodou. Podle toho je oslovíme a snažíme se navázat spolupráci,” vysvětluje Anna Palánová, specialistka na sociální média působící na Ministerstvu životního prostředí.
Rozárie Haškovcová, jejíž instagramový profil sleduje přes 100 tisíc lidí, se zaměřuje především na politiku a udržitelnost a uvádí: „Evropská unie si uvědomuje význam zapojení influencerů a aktivně tuto formu komunikace využívá. Mám radost z toho, že berou i influencery, kteří se věnují například humoru,“ říká Haškovcová a dodává, že je důležité oslovit i publikum, které není primárně zaměřené na politiku.
Přesto však vnímá rozdíly mezi institucemi: „Co se týče českých institucí, tak si myslím, že jsou trošku shovívavější než ty nadnárodní. Já nejvíce spolupracuji s Ministerstvem životního prostředí.“
Daniel Weber, spoluzakladatel české značky humanoddity, který se věnuje udržitelné módě a kritizuje fast fashion však varuje před nebezpečím dezinformací. „Politici a instituce si začínají všímat, že influencer marketing funguje a je to poměrně snadná cesta, jak přiblížit tématiku mladšímu publiku. Má to ale hodně negativ, protože se přes sociální sítě často daří šířit i dezinformace,“ upozorňuje Weber.
Tadeáš Čech, influencer soustředící se na energetiku a klimatickou politiku, zdůrazňuje, že spolupráce musí být založena na konkrétních faktech a osvětě zákonů, a ne na propagaci politiků nebo strany.
Greenwashing a odpovědnost influencerů
S rostoucím zapojením influencerů a influencerek do klimatické diplomacie však vyvstává i otázka odpovědnosti. Greenwashing se ve společnosti stává stále častěji diskutovaným tématem. Jedná se o praxi, kdy se firmy nebo politici snaží vytvořit falešný dojem, že jsou jejich aktivity ekologické a udržitelné, i přesto, že ve skutečnosti takové nejsou.
Rozárie Haškovcová uvádí, že se s takovou praktikou osobně zatím nesetkala. Když například spolupracovala s Ministerstvem životního prostředí, měla k dispozici na vyžádání všechna data a analýzy, které nadále mohla konzultovat s odborníky a byly v souladu i s daty nevládních a mezinárodních institucí.
Daniel Weber naopak upozorňuje, že je greenwashing čím dál častější. „Obzvlášť například u politických kandidátů je často tendence nadhodnocovat svoje závazky vůči životnímu prostředí.“ Zdůrazňuje, že influenceři by měli být zodpovědní a pečlivě si ověřovat informace, než na spolupráci kývnou.
Influenceři na poli klimatické politiky a jejich konkrétní projekty
Jedním z hlavních cílů všech tří dotazovaných influencerů je aktivizace veřejnosti a posun v klimatické debatě. Rozárie Haškovcová uvádí, že jakmile je téma hodně sdílené na sociálních sítích, je možné ho medializovat a přispět tak ke schválení konkrétních klimatických opatření a zákonů, a dodává: „Přímé to ale není, maximálně lobbuju za nějaké konkrétní věci, jako bylo třeba zálohování, nebo podpis petice týkající se úmluvy o plastech, kterou jsem podporovala.”
Daniel Weber zase na svých sociálních sítích ukazuje osobní přístup ke spotřebě a nadprodukci. „Můj projekt se zabývá výrobou oblečení a skrze to zkoumám a uvádím do praxe to, jak by taková výroba měla vypadat. Snažím se o tom mluvit a inspirovat další. Je podle mě nutné, aby šla změna i ‘zespoda’ a abychom to o čem mluvíme, a to co si představujeme jako ideální, zároveň praktikovali.”
Algoritmy sociálních sítí a jejich vliv na šíření klimatického obsahu
Algoritmy sociálních sítí výrazně ovlivňují to, jaké informace se k uživatelům dostanou. Daniel Weber tvrdí, že algoritmy často upřednostňují kontroverzní nebo senzacechtivé příspěvky, což může ovlivnit kvalitu debaty.
„Myslím si, že pokud algoritmy upřednostňují nějakou politickou pozici, tak je to spíš tíhnutí k pravici a extrémní pravici/konzervatismu. Na platformě X je to samozřejmě už známá věc, ale jinde je pořád asi hlavním faktorem ta ‘senzačnost’. Problém je ale v obou směrech, protože i já jako konzument ‘klimatického’ a možná ‘progresivnějšího’ obsahu se nacházím často v úplné bublině – odtržený od toho, co sledují ostatní. Takže se člověk ocitá v nekonečné ‘komnatě ozvěn’ - ať už je politicky orientovaný jakkoliv – a to nás podle mě všechny od sebe dost vzdaluje.”
Tadeáš Čech dodává, že je třeba najít rovnováhu mezi zjednodušováním témat a jejich správným pochopením. „Ve videích často musím zjednodušovat složitá témata, aby zpráva nezanikla. To je škoda, protože pochopení komplexity klimatické politiky je klíčové.“ Zároveň ale říká, že už jen téma klimatické krize je pro mnoho lidí kontroverzní a komentáře pod jeho videi jsou často plné emocí, což zvyšuje jejich dosah.
Rozárie Haškovcová však podotýká, že algoritmům nerozumí nikdo. Dělají si co chtějí a pohání je spíše umělá inteligence. „Bohužel videa šířící konspirační teorie nebo popírající klimatickou změnu budou vždy dosahovat vyššího počtu zhlédnutí než ta, která přinášejí podložené informace. Taková videa lidé častěji komentují a sdílejí – ať už s nimi souhlasí, či ne. Je to úskalí internetu, za které budu pořád internet a sociální sítě kritizovat. Já osobně se snažím vytvářet obsah, který může být kontroverzní, ale přispívá polarizaci na základě faktů a ověřených informací.”
Tento článek vznikl jako výstup studijní cesty „Feministická a klimatická zahraniční politika“, konané 11.-15. listopadu v Berlíně, které se autorky zúčastnily.
